Cestovní ruch je často uváděn jako selektivní motor ekonomického rozvoje, zejména v regionálním měřítku. K rozvoji cestovního ruchu je nutné, aby území, ve kterém se aktivity uskutečňují, disponovalo vhodnou primární a sekundární nabídkou. Z hlediska destinací cestovního ruchu představují primární nabídku atraktivity, a to přírodní a antropogenní hmotné a nehmotné, resp. kulturně-historické a kulturně-společenské. Druhou složku představuje sekundární nabídka, do které se zahrnuje suprastruktura a infrastruktura cestovního ruchu a všeobecná infrastruktura. Geografie, historie i kulturní atraktivity na straně nabídky jsou nezbytnou složkou k uspokojování přání a potřeb účastníků cestovního ruchu, kteří vystupují na straně poptávky. Pomocí Mariotovy funkčně-chronologické metody jsou zhodnoceny tři typy předpokladů nutných k rozvoji cestovního ruchu.